Kouč Košátko hodnotil pro Pardubky uplynulou sezonu: "Vybírali jsme na dané posty a ne nejlepší hráče"

Pardubice - Sázka živanického vedení na značku Josef Košátko se vyplatila. Trenérský bard vytáhl tým z marastu a úspěšně s ním zaútočil na bronz

Obrácení Ferdyše Pištory… Ne, že by se Živanice z kasaře staly poslíčkem v bance, podobně jako ve starém českém filmu, nicméně k jejich výrazné proměně v průběhu sezony došlo. Nováček, který postupoval do divize až ze sedmého místa, nabral v časové tísni do kádru neprověřené hráče a podle toho to také na podzim vypadalo. Jenže v zimní přestávce převzal tým zkušený JOSEF KOŠÁTKO (na snímku) a ze skupiny fotbalových osobností utvořil jednolitý a vysoce funkční kolektiv.

Trenére, jak byste na úvod ve stručnosti zhodnotil jarní část?
Zpětně to vidím tak, že byla hladká a já ji hodnotím jenom kladně.
Oficiálně žádné cíle jste po zimě do éteru nehlásali, takže jak to bylo uvnitř klubu?
Před začátkem jara jsme se bavili o tom, že by bylo vynikající, kdyby se nám povedlo uhrát alespoň páté místo. Také na to byla vypsána prezidentem klubu prémie. A my to dotáhli až k bronzu!
A v případě třetího místa se mluvilo o nějaké odměně?
Ne, o třetí příčce se opravdu neuvažovalo.
A vám osobně, kdyby někdo věštil bronz, co byste si o něm pomyslel?
Šel jsem do prostředí, nad kterým se vznášelo mnoho otazníků. Neznal jsem vedení klubu ani mužstvo. Těžko jsem mohl tušit, že jaro takhle parádně dopadne. Museli jsme tým radikálně změnit a ten stav už byl výrazně optimističtější. Nicméně při prvních kontaktech s mančaftem jsem tomu v žádném případě nevěřil. A ani by to realizovat nešlo.
Napadlo vás, že byste mohli získat 36 bodů z patnácti zápasů, dvakrát tolik než za podzim?
Ne ani ve snu. Tento počet byl nad plán. Možná, že jsme hráli i nad své možnosti. Po úspěšném jarním rozjezdu jsem si říkal, že třicet bodů by bylo fantastických.
Ze sestupového kandidáta se stala jarní kometa. Prozraďte, jak jste to dokázal?
Vždycky, když jsem ve své dlouhé trenérské praxi dostal možnost sestavit si mužstvo, tak to dopadlo dobře. Podařilo se to navzdory tomu, že jsme mančaft skládali narychlo v průběhu zimní přípravy. Kompletně k dispozici byl až těsně před mistrovskými utkáními. Věděl jsem, že obrannou fázi nějak doženeme, takže jsem měl trochu obavy z té útočné. Její nácvik trvá výrazně déle. To se projevilo na začátku jara, kdy jsme sice góly nedostávali, ale také jsme jich moc nedali.
Splnili jste zásadní cíl sestupem ohrožených: co nejrychleji se dostat z nebezpečného pásma…
Musím se přiznat, že v případě živanického angažmá jsem se vůbec nedíval v tabulce pod sebe. Vlastně na to ani nebyl čas. Měl jsem s týmem hodně práce, kdy jsme neustále hledali jeho optimální složení. Vzhledem ale k tomu, že jsme v přípravě sehráli vyrovnané zápasy z celky z ČFL, tak mě černé myšlenky vůbec nenapadaly.
Jak hodně byla důležitá upachtěná výhra v prvním jarním kole doma proti Ústí?
Ten start je daleko důležitější, než si kdo umí představit. Zdaleka nejde jen o tři body ale hlavně o sebevědomí do dalších zápasů. Přikládám tomu obrovskou váhu a musím se přiznat, že vítězství nad Ústím znamenalo strašně moc. Ohromně nám pomohlo a výhrou v Letohradě jsme to znásobili. To už jsem věděl, že nebudeme mít problémy.
A sebevědomí ze Živanic jen sršelo. V pěti kolech jste získali třináct bodů, jenže pak přišel propadák v Dobrovici. Byla to pověstná potřebná facka?
Malinko to potřeba bylo. Přesně takový výsledek je bič na hráče, aby si uvědomili, že je něco špatně. Na druhou stranu v tomto případě se jednalo o něčem jiném a já na tom nesu svoji vinu. Deset dní před zápasem laboroval se zraněním Strnad. Přemluvil mě, abych ho nechal hrát, nicméně pozičně odehrál zápas velmi hanebně. Potom si neuvědomil, že je pouze hráč a že nemá kompetence jako trenér. Nám došla trpělivost a tento hráč u nás skončil.
Dá se říci, že to byl ostrašující případ pro ostatní?
Přesně tak. Vyslali jsme směrem k nim signál, že žádný rušivý element nebudeme v kádru trpět. Kluci to pochopili, semkli se a dá se konstatovat, že nám to svým způsobem pomohlo. I když nás bylo v tu chvíli méně.
Následně jste vydřeli výhru nad pardubickým béčkem. Ukázala se právě v derby psychická odolnost vašeho týmu?
Já si troufnu tvrdit, že se jednalo o další klíčový okamžik jarní sezony. Sebevědomí týmů ještě více narostlo a prakticky z této výhry jsme těžili po zbytek soutěže.
Ano, s noblesou jste zvládli silný trojblok Nová Paka, Dvůr Králové, Vysoké Mýto…
Řeknu to takhle: je daleko příjemnější hrát proti třeba Nové Pace než proti jasnému outsiderovi. Hráči totiž proti slabšímu týmu chtě nechtě a podvědomě mají tendenci soupeře podcenit. Protivník nehraje pod žádným tlakem a je v obrovské výhodě. Já osobně tyto zápasy nemám rád. Na mentální stránce hráčů musíte pracovat daleko více, než když hrajete proti silném soupeři.
V závěru jara vaše forma gradovala a to nehledě na to, že jste měl k dispozici silně okleštěný kádr. Co vy na to?
Přičítám to tomu, že jsme dost dlouho a intenzivně trénovali. S postupujícím časem se sleví z tréninku, hráči se uvolní a většinou to dopadne tak, že závěr bývá herně lepší. Tedy, za předpokladu, žemají to patřičné sebevědomí.
Zaujala mě jedna věc. Na jeden vstřelený gól. Tedy při výsledcích 1:0, 1:1, 0:0 jste nashromáždili hned patnáct bodů, což je luxusní počet…
Luxusní je především náš celkový počet obdržených gólů v jarní části. Pokud hraje tým, že nedostane branku, je velká pravděpodobnost, že nějaký ten gól se vstřelí.
Svědčí to ale také o tom, že v koncovce to haprovalo. Prakticky do závěrečného hvizdu jste drželi soupeře ve hře. Co toho bylo příčinou?
Opakuji, na hře směrem dopředu nebyl čas moc pracovat. Útočnou činnost jsme měli postavenou na hráči Machovi, jenže jeho výkony byly kolísavé. Nedařil ose mu vždy plnit roli hrotového útočníka.
Diváci v Živanicích museli být na jaře jako v Jiříkově vidění. Oproti sedmi podzimním bodů jste na jaře neztratili ani jediný. Dvacet čtyři bodů pořádně změnilo vaší příčku v tabulce domácích zápasů…
Pokud nevyhrajete doma, je to tak trochu ostuda. A tomu jsme se chtěli vyhnout. Nedělám moc rozdíl mezi prostředími, ale cítil jsem, že vyhrávat v Živanicích byla pro nás větší zodpovědnost.
Jak byste okomentoval zisk dvanácti venkovních bodů?
Štve mě hlavně ztráta dvou bodů v Náchodě. Zejména v první půli jsme tam byli výrazně lepší, ale zahodili jsme spoustu šancí. Pak jsme dostali gól v závěru. Na druhou stranu při remízách v Nové Pace a Trutnově jsme měli štěstí my. V prvním případě se nám podařilo v závěru vyrovnat a ve druhém jsme mohli inkasovat a prohrát.
Už jste to naznačil. Do jarní části jste vstupovali s fungl novým týmem. Jak se vám podařilo namíchat koktejl osobností, které táhly za jeden provaz?
To je záležitost toho, že jsme se rozhodli vybrat hráče na dané posty a ne nejlepší fotbalisty. Poté se to krystalizovalo a selektovalo samo. Kouzlo je v tom, že jsme narazili na dobré typy, které jsme si přiměřeně ošetřovali.
Ptám se proto, že v Živanicích je to nebývalý jev. Namistrované hvězdičky vystřídala parta dříčů, kteří by za svůj tým snad položili i život…
Noví hráči, kteří přišli, vnesli do kabiny mentální a charakterovou kvalitu. Přiznám se zpětně, že to na začátku mezi námi novými s těmi místními několikrát zajiskřilo. Naštěstí pochopili, že nám jde jenom o výsledky a že si nikdo před nimi na nic nehraje. Zkušená osa Ottmar, Ferčák, Gorol věděla, že jsme se vydali správnou cestou. Podřídili se a naopak ještě ten mančaft vedli.
Váš tým neustále hledal motivaci v překonávání různých met a hranic. Můžete ho nazvat jako soutěživý team work?
Musím konstatovat, že mě potěšilo, že se kluci neuspokojí jedním úspěchem. Pořád jsme si říkali, že budeme zdolávat další schůdky. Já jsem to nějakým způsobem nějak navedl a pak podpořil. Velmi často to ale vycházelo ze strany samotných hráčů.

článek byl publikován na webu Pardubického deníku a autorem je Zdeněk Zamastil