Roman Oliva pro Týdeník Pernštejn: Pro jarní část je nutné zapracovat na agresivnějším pojetí živanického fotbalu

PARDUBICE - Nováček třetiligové fotbalové soutěže TJ Sokol Živanice je po podzimu v osmnáctičlenné tabulce Fortuna ČFL patnáctý se ziskem 18 bodů, o bod méně mají Karlovy Vary a Brozany. Na posledním místě se krčí Jirny s patnácti body. Za podzimem se ohlížíme s živanickým trenérem Romanem Olivou.

Vítěz divize C šel do vyšší soutěže s ambicí v ní obstát, ale nakonec to bylo těžší, než se možná čekalo.

Po prohře v posledním utkání s Litoměřickem (0:1) je celkový bodový zisk zklamáním. V divizi jsme přehrávali soupeře fotbalovostí, ale v ČFL to je hodně o agresivitě, bojovnosti, nasazení, důrazu v osobních soubojích i v koncovce. Postupně jsme si zvykali, protože právě tyto atributy nám mnohdy dělaly potíže.

Živanický tým vstřelil poměrně málo branek, sedmnáct gólových tref, měl ještě Králův Dvůr, poslední Jirny vstřelily jen 12 gólů, ostatní týmy byly střelecky úspěšnější.

Naším nejlepším střelcem byl Štěpánek s pěti góly, čtyři zaznamenal Ujec a tři Kakrda. Důrazná  koncovka - to byl náš zásadní problém, protože šance jsme si dokázali připravit, ale s jejich proměňováním to bylo horší. V koncovce nám chyběl větší klid a také větší hladovost po gólech...

Živanická obrana byla poměrně stabilní, stoperská dvojice ale byla nová - exligista Košťál a po dlouhodobém zranění se do plného zápřahu dostal i mladý Staněk.

Obrannou činnost dobře organizoval Košťál právě díky svým ligovým zkušenostem. Staněk si v úvodu soutěže vedl dobře, ale později se nevyvaroval různých zaváhání. Z krajních beků Buriánek měl v některých utkáních potíže s rychlostí, ale snaží se to vyrovnávat fotbalovostí. S tou měl v některých zápasech naopak problémy druhý krajní obránce Motyčka. V obraně musel zaskakovat Polák.

V některých zápasech nebyla přesvědčivá středová řada, často chyběla výraznější podpora útočníků, citelně v ní po zranění ve Štěchovicích chyběl Kakrda, ze sestavy ale vypadával Gorol, v některých zápasech chyběl pro zranění i zkušený Herzán...

Myslím, že nikdo v soutěži nás vyloženě nepřehrával, ale vracím se k již zmíněnému poznatku a tím je neproměňování šancí. Ve druhém kole jsme doma s Domažlicemi prohráli 1:4 a přitom jsme si vytvořili snad devět šancí. Ve dvou zápasech jsme za nerozhodného stavu neproměnili penaltu a to naší hře také neprospívalo. Již jsem uvedl, že jsme si museli zvykat na agresivnější pojetí hry soupeřů a rychlejší hru. Přes zimu právě na těchto činnostech musíme výrazně zapracovat, což souvisí s kondiční připravenosti.

Velkou ztrátou pro tým do konce sezony – pravděpodobně ještě déle - je vážnější zranění Tomáše Kakrdy...

Tomáš patřil k rozdílovému typu hráče, uměl se prosazovat ve hře jeden proti jednomu. V kádru nám bude chybět a musíme ho přes zimu nahradit podobným typem hráče...

Živanice nebyly přesvědčivé v domácích zápasech - jen tři tříbodové výhry (Karlovy Vary 3:1, Brozany 4:0, Písek 1:0). Z postu trenéra, který zápas svého týmu považujete za nejlepší, ve kterém jste zažil největší zklamání?

Nejvíc si cením výhry doma nad Pískem. Zklamání? Určitě to byl remízový zápas v Jirnech 0:0, tam jsme podali slabý výkon, soupeř nás pak přestřílel v penaltách. Zklamáním byl i duel ve Štěchovicích, vedli jsme 2:0 a hráli jsme výborný zápas, poté pro zranění jsme ztratili střelce obou gólů Kakrdu a zápas nakonec prohráli 2:3 gólem v nastavení…

Lze očekávat v Živanicích nové tváře, kdy začne zimní příprava?

Hráče, kteří by se nám do týmu hodili, máme vytipované, ale vše je ještě ve fázi jednání. Přípravu zahájíme 8. ledna, čeká nás i soustředění…

vyšlo 10.12.2018 v Týdeníku Pernštejn