Rejman: Z původního kádru zbylo jen pět hráčů

Živanický trenér se ocitl ve složité situaci po zemětřesení v kabině. Jeho nový tým sice soupeře vesměs přehrával, ovšem bodů moc nepobral

Zemětřesení v kabině aneb (z)bylo nás pět... Ferčák, Vrážel, Macháček, Balog a Mocanu – toť skupinka, která přísahal věrnost svému klubu. I když místo divize hrají jen I. A třídu. Živanice byly v minulosti postrachem svých soupeřů. Na podzim se ale staly protivníkem spíše vítaným. Nový trenér PETR REJMAN mohl dělat psí kusy, ovšem i kdyby se rozkrájel, změnit to nešlo. Tým nedával góly a dělal chyby.

Pane trenére, prozraďte jaké byly vaše předsezonní cíle?
Před sezonou jsme se ocitli ve složité situaci. Proto jsme si vytyčili jen postupné cíle. Tím prvním byl podzimní. Počítali jsme se ziskem dvaceti tří bodů a umístěním do šesté příčky.

Jak jste spokojeni s jejich plněním, ve vašem případě spíše jak hodnotíte podzimní část?
Při pohledu na tabulku máme do spokojenosti hodně daleko (ušklíbne se). Ale vzhledem k napjaté situaci s naším kádrem klidně mohlo být ještě hůře.

Deváté místo je i přes velký průvan v kádru asi zklamáním...
Ať už jsme na tom byli jakkoliv, až devátá příčka je vskutku velkým zklamáním. Na umístění v dolní polovině v krajských soutěžích nejsou Živanice zvyklé (kaboní se).

O hodně bodů vás okrádaly remízy. Prakticky v polovině případů jste se s protivníky podělili o body. Máte proto vysvětlení?
To je úplně jednoduché. Ve většině zápasů jsme sice dokázali soupeře přehrát, ale převahu jsme neuměli promítnout do plného bodového zisku. Hlavně při zápasech v domácím prostředí.

Dvacet pět vstřelených branek rozhodně není špatnou vizitkou, ovšem od živanické ofenzivy se očekávalo daleko více. Máte stejný názor?
Ano. Pětadvacet vstřelených branek není zas tak málo, ale většina týmů před námi jich vstřelila ještě víc. Naše útočná hra postrádala efektivitu v zakončení. Velkým kladem bylo využívání standardních situací. Většinou přímo nebo následně po rozehrání se nám dařilo skórovat (na chvíli se usměje). Paradoxem je, že naším nejlepším střelcem je obránce Michal Ferčák. Následován padesátiletým Rosťou Macháčkem. Tito dva hráči se postarali o šedesát procent našich vstřelených gólů. Naopak negativem je nevyužívání brejkových situací. Zužitkovali jsme tak jednu desetinu rychlých protiútoků.

Co ale říkáte počtu třiadvaceti gólů v kolonce inkasovaných. Jaké jsou podle vás toho příčiny?
Od lepšího umístění  nás vzdálila také špatná hra obrany, a to především v domácích zápasech. Srážely nás chyby při organizaci obranné hry a leckdy až neuvěřitelné kiksy jednotlivců (kroutí hlavou). Ty nás stály několik bodů.

V minulosti se jezdívalo do Živanic se strachem. V Pardubicích jejich soupeř prohrával 0:1 a v Bohdanči už 0:2 (tedy pokud to nevzal přes Černou). Teď jste ale poztráceli v šesti domácích zápasech polovinu možných bodů. Co se stalo s tvrzí?
Je pravda, že dříve se jezdilo do Živanic s cílem dostat co nejméně branek a ne odsud vozit body (krčí rameny). V konečném účtování nám domácí body hodně chybí. Je nutné změnit myšlení a přístup některých hráčů k obranné činnosti (důrazně).

Stejného počtu devíti bodů jste dosáhli rovněž venku. Svědčí to o tom, že Živanicím je úplně jedno jestli hrají doma nebo venku?
Sice jsme devět ztracených bodů nahradili stejným počtem získaných venku, ale v Morašicích a Dolním Újezdě jsme měli vyhrát. Musím konstatovat, že venku se nám hraje lépe. Vytváříme si více šancí než doma. Ale ta produktivita (povzdech).

V derby zápasech jste získali pouze tři body. Ani jednou nevyhráli. To je skutečně ve fotbalovém okrese tak velká motivace skolit Živanice?
Kromě Přelouče a první půle doma s moravanským týmem jsme byli svým soupeřům nejen v okresních střetech zdatným protivníkem. Dále musím konstatovat, že hodně zápasů se hrálo jako derby se vším všudy. Snaha uspět v utkání se Živanicemi je opravdu hodně velká motivace pro naše soupeře.

Co obecně říkáte soutěži s polovinou týmů z pardubického okresu?
Většina derby rozhodně zvyšuje úroveň této soutěže. To přispívá k většímu zájmu diváků o tato utkání (potěšeně). Na atraktivitě soutěže přidá také fakt, že většina týmů z našeho okresu se pohybovala v horní polovině tabulky. Bohužel my teď ne.

V první třetině podzimu vás sužovaly megaproblémy s úzkým kádrem. Sotva jste se sešli v deseti lidech. To se děje tak od okresního přeboru dolů ale v I. A třídě... Nemyslíte, že to stojí to za větší rozbor?
Největším naším problémem na podzim byl úzký kádr a sehrávání nově se tvořícího mužstva. Všichni si musí uvědomit, že z původního mužstva zbylo pět hráčů. Navíc tým byl kromě jiného doplněn o tři osmnáctileté dorostence, kteří neměli žádné zkušenosti z dospělého fotbalu. Vedení a realizační tým musí společně zhodnotit příčiny neúspěchu a přijmout taková opatření, která posunou živanický tým do popředí této soutěže (kategoricky).

Jaké bylo vaše nejvydařenější a naopak nejhorší vystoupení?
Nejlepší zápas jsme sehráli v repríze krajského přeboru doma proti Stolanům. A nejhorší vystoupení jsme si protrpěli v Přelouči.

rozhovor byl převzat z webu Pardubického deníku, autorem je Zdeněk Zamastil