Radek Vrážel hodnotil pro Deník minulou sezónu

Rozpaky… Nováček krajského přeboru se dostal do soutěže s odřenýma ušima. Úzký kádr bylo nutno rozšířit. Živanice před sezonou výrazně posílily, nicméně konečné sedmé místo je pro ambiciozní tým neúspěchem. Chuť si spravily vítězstvím v Poháru předsedy PKFS. Hrající asistent trenéra RADEK VRÁŽEL si na nedostatek práce nemohl stěžovat. Nakonec po administrativním kroku dovedl svoje mužstvo do divize. A to byla sakra velká náplast na nevydařenou sezonu.

Radku, můžete v kostce zhodnotit sezonu?
Budu opakovat slova trenéra Rejmana po podzimní části: Není to žádná sláva.

Přitom po podzimní části jste figurovali ještě o příčku výše než v konečném hodnocení. Jarní část se vám tedy moc nevyvedla, viďte?
Jarní část sezony byla z hlediska výkonnosti i bodového zisku průměrná. S umístěním na sedmé příčce rozhodně nepanuje spokojenost. Potýkali jsme se s nevyrovnanou výkonností.

Pokuste se rozklíčovat, proč se tak dělo?
Příčin je více. V zimní přípravě odešlo pět hráčů a přišli pouze tři. Nepodařilo se nám nahradit tvůrce hry Gorola, který byl v Živanicích řadu let ofenzivním lídrem. Nepomohly nám ani vložené středy. Odložená utkání zdecimovala kádr na dvanáct, třináct hráčů. Vlivem zranění pak nebyla v mužstvu téměř měsíc konkurence. Navíc chyběly největší opory.

Nemohl být problém také v zimní přípravě a ve fyzičce?
Hodnotit zimní přípravu nechci, protože by to nebylo kolegiální. Každý máme jiné metody přípravy a s trenérem Rejmanem jsme se snažili připravit mužstvo na sezonu, jak nejlépe jsme mohli. Každý musí sám u sebe. Mám na mysli přístup, tréninkové plochy, docházka. Na druhou stranu, kdyby zimní příprava byla špatná, tak by nám v závěru soutěže po náročném jaru spíše síly docházely. Ale u nás to bylo spíše naopak. Hrát s maximálním počtem, řekněme třinácti hráčů, je hodně těžké. Proto se nebojím tvrdit, že naše mužstvo bylo po fyzické stránce připraveno dobře.

Ještě dvě kola před koncem nemělo tak zvučný tým jistotu vyhnutí se plánované baráži…
Neviděl bych to tak dramaticky. Tabulka byla hodně vyrovnaná. Pak stačilo dvakrát zvítězit a mužstvo se nacházelo úplně v jiných patrech tabulky.

Zdá se, že vám nepomohl ani rozháraný začátek jara vlivem počasí, souhlasíte?
Ano. A důsledkem toho byly tři vložené středy a jeden pohár v měsíci. To je na kádr oblastního přeboru opravdu velmi silná porce. Vždyť v Gambrinus lize se ve středu hrálo jen jednou.

Jako kdybyste nemohli chytit dech. Pět kol bez výhry v Živanicích to je dost neobvyklý jev. Co se dělo?
Pokud se nechytne začátek soutěže, má to vliv na psychiku. Na mančaft padne psychická deka a v tu chvíli se nic nedaří.

Do toho vám asi moc nepomohla ani změna na trenérském postu, nemyslíte?
Trenérská výměna se uskutečnila od druhého kola. Odešel pan Rejman, chvíli jsem to trénoval já, ale když jsem ještě aktivním hráčem, tak je to těžké s trénováním skloubit. Abych se mohl plně věnovat trénování musel bych skončit s aktivním hraní. Po třech kolech se vedení domluvilo s Jardou Kratochvílem. A myslím si, že to byla dobrá volba. Druhá polovina jara byla o něco lepší.

Na jaře jste si hodně pokazili podzimní domácí bilanci (5 3 0). Čím to?
Musím zmínit dvě nevyhraná domácí utkání. Se Žamberkem jsme byli jasně lepší. Vypracovali jsme si osm šancí a soupeř z jediné střely v poslední minutě zvítězil. A v utkání s Českou Třebovou jsme zase po zbytečné chybě jen remizovali. Jinak chrudimská rezerva i Vysoké Mýto nás přehrály.

Živanice se mohly pochlubit poměrně zkušeným kádrem, ovšem kolikrát to vypadalo, že se jednomu nechce hrábnout za druhého. Máte stejný názor?
S tím nesouhlasím. S bojovností problém nebyl. Nemůžeme si stěžovat, že by hráči nepracovali nebo nebojovali, ale chyběla nám větší ofenzivní kvalita. Navíc v řadě utkání jsme se poráželi sami. Někdy až neskutečnými brankami.

Počkejte ale. Z některých referátů vyplynulo, že Živanice nejsou týmem bojovníků, což je pro tuto soutěž nutnost…
Tak snad. Měli jsme v mužstvu pár fotbalistů, kteří hráli futsal a jejich návyky se opravdu neslučovaly s bojovným krajským přeborem.

Celkem dvojciferný počet v kolonce proher je patrně moc. Hodně branek jste sice dávali, ovšem také hodně dostávali, co na to říkáte?
V zimním období došlo k částečné přestavbě mužstva. Na jaře naskakovali od začátku kluci věkem ještě dorostenci, kteří měli minimum zkušeností s dospělým fotbalem. Musíme konstatovat že obstáli v oblastním přeboru velmi slušně. Naopak od kluků, kteří přišli z vyšších soutěží nebo s většími zkušenostmi se očekávalo, že mladé a nezkušené hráče povedou. Jenže to bylo spíše naopak. To všechno vyžadovalo trpělivost, kterou jsme ale od našeho vedení měli.

Po zisku Poháru předsedy PKFS jste se v závěru rozjeli…
Vyprázdnila se marodka, přišla forma. Pro nás škoda, že soutěž končila. Zatímco většina týmů vzývala konec, my jsme se byli v laufu.

Jaký byl váš nejlepší a naopak nejhorší zápas jara?
Nejlepší zápasy jsme odehráli v Cerekvici, v Lanškrouně a doma s Pardubicemi C. Za nejhorší utkání označuji to v Dobříkově.