Velký rozhovor s koučem Košátkem přinesl Pardubický deník

Naší povinností je péči vrátit na hřišti

Pardubice - V živanickém rozpáleném křesle sedí nově ostřílený Josef Košátko. Do jarních odvet vede totálně přebudovaný tým

Světoběžník… Existovat soutěž na téma fotbalové vědomosti východočeské oblasti, asi by mu mohl jen málokdo konkurovat. Se svým řemeslem už totiž prošel řadu oddílů v obou našich krajích. K jeho jménu by se dalo přiřadit ještě jedno slovo –  kaskadér. Ano, každý, kdo usedne na lavičku Živanic, pokládá tak trochu hlavu na špalek. Nicméně JOSEF KOŠÁTKO už má věk i dostatek zkušeností na to, aby se nerozklepal před prvním problémem. Byť v silně ambiciózním klubu.

Pane trenére, ve svém trenérském životě jste si vyzkoušel už několik štací. Teď se po dlouhé době vracíte na Pardubicko. Můžete U prozradit, proč jste si vybral právě Živanice?
Víte, u trenérů to nebývá jako u hráčů, že si mohou vybírat. Prostě jsem dostal nabídku, která mě mile překvapila. Měl jsem tři dny na rozmyšlenou a strašně rád jsem ji akceptoval. Odcházím  od rozdělané a úspěšné práce u dorostu v hradecké Olympii. U mládeže jsem si chtěl trochu odpočinout, ale měl jsem jasno v tom, že se vrátím k dospělému fotbalu.
Jste znalcem poměrů ve východočeském fotbale. Jak jste vnímal Živanice jakou soupeře?
Když jsem trénoval Pardubice ve druhé lize, tak jsme s nimi čas od času hráli. Už tenkrát to byl velmi slušně zabezpečený tým. Vlastně tehdy to šlo s Pardubicemi z kopce i po stránce finančního zajištění, takže to byl náš okresní rival i z tohoto důvodu…
S jakými touhami či ambicemi do za každé situace ambiciozního týmu přicházíte?
Budu se snažit naplnit představy vedení. Především prezidenta klubu Nováka. Nemá cenu zakrývat, že pro fotbal jsou v Živanicích vytvořeny velmi dobré podmínky. Povinností hráčů i realizačního týmu je vrátit nadstandardní péči na této úrovni výsledky na hřišti.
V Živanicích nikdy nemohou být vytyčeny nízké cíle. Jaké jste dostali před jarní částí úkoly?
Žádný konkrétní úkol ani nemusel být stanoven. Sami jsme si řekli, že se musíme co nejrychleji dostat z pásma sestupu. A udělat vše proto, abychom se posouvali tabulkou nahoru. Optimální by bylo dostat se na páté místo.
K naplnění jarních plánů má posloužit zimní příprava. Ta je podstatně delší než ta letní, takže v ní je prostor na dokonalé natrénovaní a nabrání fyzičky. Jak byste ji okomentoval?
Zimní příprava v Živanicích byla hodně zajímavá. Musel jsem vycházet z informací obou mých asistentů, že někteří hráči na podzim nesplnili očekávání, a tak se museli ještě před zahájením přípravy s klubem rozloučit. Dali jsme si za úkol vytipovat nové hráče, a tak došlo k výrazné obměně kádru. Vždyť  ze sedmnácti hráčů jich je deset nových. Dvě změny byly nevynucené. Ač jsem si Ondru Herzána i Martina Klátila velmi přál, odešli.
Živanice tak i na jaře představí prakticky fungl nové mužstvo. Letní přestavba se moc nevydařila, bude to teď lepší?
(úsměv)  Zkrátka nějakým způsobem si vybrali hráče a nyní už bude jen na nich, jestli splatí důvěru do nich vloženou. Nevýhodou je to množství změn. Když se vám vymění šedesát procent kádru… Na druhou stranu jsme se na výběru podíleli tři, proto přijímáme plnou zodpovědnost. Ať už to fungovat bude či ne.
Povězte více k zimní přípravě, co se týče jejího obsahu…
Zahájili jsme ji 6. ledna. Trénovali jsme čtyřikrát týdně v domácím prostředí. Využívali jsme terénu v Živanicích,  halu v Pardubicích a umělé trávy v Ohrazenicích.  Příprava byla pestrá, docházka velmi solidní. Nahrály nám také na zimu příjemné klimatické podmínky.
Jeden z vašich asistentů, Vítězslav Rejmon, si po podzimu nepřímo posteskl, že bylo v týmu několik flákačů a že je potřeba na jejich úkor zkvalitnit kádr. Můžete už po přípravném období prohlásit, že se to povedlo?
Nemůžu hodnotit, co bylo na podzim. Nicméně dovolím si okomentovat současnou situaci. Domnívám se, že po stránce morální a přístupu k fotbalu jsme vybrali hráče na velmi slušné úrovni. Mají všechny předpoklady naše představy naplnit.
Je tedy konec žoldáků a naopak přichází doba, kdy všichni hráči chtějí cedit krev za Živanice?
(pousměje se) V to všichni doufáme. Při výběru jsme většinou orientovali na mladší a perspektivní kluky. Z těch zkušenějších přišli hráči, o kterých si myslíme, že budou schopni své mladší kolegy nejen na hřišti vést a usměrňovat. Tak jak je potřeba.
Jistě máte nastudované tabulky po podzimní části. Co říkáte tomu, že vaše nové mužstvo má doma o poznání horší bilanci, než na hřištích soupeře?
Abych byl upřímný, já osobně moc prostředí nerozlišuji. Každý zápas začíná od stavu 0:0 a my každý budeme chtít vyhrát. Venku je to vždy těžší a domácí neúspěch je zase více vidět.  Ale opakuji, na domácí utkání se nebudeme nijak zvláště zaměřovat. I když je pravda, že po podzimní části živanickým fanouškům něco dlužíme.
Pro vás může být jakási výhoda, že si po podzimu nenesete na bedrech žádnou zátěž a naopak vstupujete do nového angažmá s čistou hlavou. Je pro trenéra lepší toto, než přijít k týmu v rozjeté soutěži?
Zimní období je na začátek nové štace ideální. Příprava je několikanásobně delší než v létě. Otevírá se tak prostor na ověření či vyzkoušení jistých věcí. Určitě je to pro ně lepší. Upřímně řečeno, jsem rád, že jsem neviděl, jak to tady vypadalo na podzim. Jezdím sice hodně na fotbaly, ovšem Živanice jsem v letošní sezoně ani jednou v akci nesledoval. Jako hendikep to ale nevnímám.

článek byl převzat z webu Pardubického deníku a jeho autorem je Zdeněk Zamastil